Věřili byste, že bývaly doby, kdy naše země patřila k nejvyspělejším v Evropě? A dokonce i naše měna měla ve světě své místo. Ale to už je dávno.
o To jsme se ještě nejmenovali Česká republika, ale Království české.
o A neplatilo se u nás korunou, nýbrž pražským grošem.
Pražský groš nechal razit roku 1300 král Václav II., který využil nálezu stříbra v Kutné Hoře a hospodářského vzestupu země. Nechal se inspirovat tehdejší Francii, jejíž měna se jmenovala „gros tournois“ – tournský groš. Pražský groš byl ve uznáván doma i ve světě. Hlavně asi proto, že nebyl šizený.
· Jeho váha byla něco přes tři a půl gramu a mince měla i vysokou ryzost.
· Na lícní straně byla vyražena česká koruna a rubová nesla obraz českého heraldického lva.
Král Václav II. bral ražbu nové mince opravdu velice vážně. Doufal, že pražský groš bude „stálý a věčný“. Proto také do země povolal finanční poradce. Jedním z nich byl i italský právník Gozzius z Orvieta. Na královo přání sestavil nový zákoník, ve kterém sestavil i mincovní reformu. Tím byla ražba pražského groše zavedena.
Konec pražského groše
Královo přání, aby jeho groš byl stálý a věčný, se však nevyplnilo. Už za pár let začala klesat váha i ryzost mince. Za dob husitských válek byla ražba přerušena. Znovu ji zavedl až Jiří z Poděbrad, který nechal udělat měnovou reformu.
o Proti jednomu pražskému groši stály dva míšeňské.
Definitivně se pražský groš přestává razit v době vlády Ferdinanda I. Habsburského. Ten ho roku 1644 nahradil stříbrným tolarem. Pražský groš vycházel z české mincovny celých sto čtyřicet sedm let.
· Přesto platit nepřestal, a ještě sto let po ukončení výroby s ním mohli obyvatelé Království českého obchodovat.
Dodnes se však na našem území tyto mince nacházejí. Pokud byste o ni někde na poli zakopli, tak za ni můžete dostat i dva tisíce. Ovšem, musí být v dobrém stavu.