Známe je bezpochyby všichni. V zásadě je lze vyrobit i doma, ale budou to maximálně nudle a nudličky po vzoru receptů našich babiček, které je poměrně běžně vytvářely jako součást sváteční polévky. Kolínka, mašličky, vřetena, mušličky, písmenka abecedy – to už bychom doma sami nezvládli.
Základní surovinou je vždy kvalitní mouka. Celozrnná, nebo bílá. Pro přípravu se vždy volí hrubě mletá, v těstárně se do ní přidává voda, sušená vejce (u vaječných těstovin) a kurkuma, jejíž žlutá barva jim dodává typický vzhled. Množství surovin musí být v přesném poměru, mouka se váží strojově a ostatní přísady většinou ručně.
Těsto se hněte necelých 20 minut, jakmile začne hrudkovat, vkládá se do pohyblivého šneku a prochází lisem, kde se v přesné matrici tvoří ten známý tvar kolínek a vřeten. Pak se těsto odděluje elektrickým mechanickým kráječem a nakonec putují výrobky do sušičky. Závěrečná fáze sušení těstovin probíhá při teplotě 50 stupňů Celsia, a to v rozmezí od 18 do 24 hodin podle velikosti a typu produktu. Závěr výroby patří kontrolní laboratoři, aby ověřila vlhkostní limit, který může být maximálně 13 %.
Itálie je těstovinovou velmocí
Odkud těstoviny vlastně pochází, není těžké uhodnout, vzhledem k tomu, že oblíbená „Pasta“ je tak rozšířena, že italská kuchyně nemůže nechat nikoho z nás na pochybách. Přesto však některé prameny vedou do středověké Číny, odkud údajně Marco Polo v roce 1292 tyto jedinečné produkty dovezl. Poprvé jsou ovšem písemně zmiňovány již na samém počátku našeho letopočtu v tzv. Apiciově kuchařce, která popisovala za vlády císaře Tiberia pokrm z jemně nasekaného masa s typickými „lasagne“. V raném středověku se v Itálii vyráběly již poměrně běžně, a podávaly se zpravidla s omáčkou ve formě „Jacopore da Todi“. Jisté oblibě se těšily i sušené produkty ze Sicílie, kde se pěstoval speciální druh pšenice.